Bydlete svůj sen, žijte svoje bydlení.

g plus
Stránka na Google plus
facebook
Facebooková stránka i-staveniště
facebook skupina stavíme dům
Facebooková skupina Stavíme dům

info@i-staveniste.cz

Někdy mám pocit, že sousloví „pasivní dům“ už samo o sobě nahání hrůzu. Nevím, jak to přesně popsat. Takovou pachuť něčeho moc organizovaného, něčeho, čemu se nedá dobře rozumět, něčeho, co je jen dalším marketingovým tahem, něčeho, co jistě nemůže fungovat v našem podnebí, možná tak někde na jihu...

Někdy mám pocit, že sousloví „pasivní dům“ už samo o sobě nahání hrůzu. Nevím, jak to přesně popsat. Takovou pachuť něčeho moc organizovaného, něčeho, čemu se nedá dobře rozumět, něčeho, co je jen dalším marketingovým tahem, něčeho, co jistě nemůže fungovat v našem podnebí, možná tak někde na jihu...

Jak je to ale s každou původně dobře míněnou myšlenkou, obávám se, že tomu tak v určitém ohledu může i být. Této variantě bych se ale věnovala nerada. Naopak. Ráda bych zasadila toto sousloví do kontextu, který je rozumný, akceptovatelný, funkční a žádaný. Mám ráda jednoduchá řešení a proto mi přišlo nejlépe zkusit jednoduše napsat, jak se v našem domě normálně žije. Napadlo mě to teď, když začíná ten pravý sychravý podzim a mnozí z vás už museli hodit polínko do kamen nebo otočit spínačem u plynového kotle.

Je krásné podzimní odpoledne. Děti pobíhají plynule dovnitř a ven, dovnitř a ven a já jsem fakt ráda, že jsme se po několika letech (po sérii důležitějších věcí, jako kamna nebo ohřev TUV) dostali ke zhotovení dlážděné podlahy v předsíni. Naše bahnitá jílová zahrada totiž občas nekončí před hlavními dveřmi, ale spíše uprostřed obýváku. Manžel se pustil do zahradních prací a já stojím v kuchyni, chystám večeři a dveře vedoucí z kuchyně přímo na zahradu jsou dokořán. Slunce svítí jako o závod, do domu se line příjemný podzimní vzduch a já si skutečně libuju, že nemusím na děti volat, jak to znám z mého dětství: „Zavři ty dveře, jinak se nedoplatíme!“ nebo jiná varianta: „ Tak už si vyber, budeš doma, nebo venku!“ Každý si asi vybaví „tu svoji“ větu (pokud jste tedy nebydleli v paneláku a nelítali v trenýrkách celý rok – to mě z rodinného studeného domku vždy fascinovalo).

Slunce ale pomalu zalézá za Šibeniční kopec na obzoru a klima se rázem mění. Začíná být skutečně chladno a i já dveře přivírám. Pomalu se scházíme k večeři a David kontroluje, kolik nám dnes sluníčko nahřálo vody na mytí. Bezva, je jí dost na smytí všeho bláta z dětí, takže topit se dnes fakt nebude. Po celém dnu, kdy byly skoro všechny dveře dokořán, ale všichni cítíme, že ty dvě polínka by nebylo špatné do kamen hodit. „A nechceš něco upíct?“ ptá se mě David a na topení zase nedojde. Jedna buchta v troubě z jablek, které nám dala naše štědrá zahrada, udělá své. A v celém domě je tepla až až. Teplo, které náš slámou důkladně izolovaný pasivní dům v sobě úžasně drží, stoupá pozvolna během večera nahoru do dětských pokojíčků. Kolem půl jedenácté přichází dcerka s tím, že nemohla usnout teplem a otevřela si na noc okno:).

Žije se nám tu i ke konci října teple. A zítra, pokud nám sluníčko nahřeje vodu, asi zatopím sušičkou. Potřebuju trochu usušit ořechy ze zahrady, aby nám nechytily plíseň.

Pokračování: Jak se žije v pasivním domě. Díl 2. Veselé příhody s dětmi v pasivním domě.